Na svahu 1/2

19. února 2013 v 17:10 | Coco |  Jednodílné
Povídky>>Zamilované>>Jednodílné. První díl z krátké dvoudílné povídky. :)

loading

"Sýr v housce?" Milá servírka nám právě přinášel rychlé jídlo na zasycení.
"To je pro mě," usmála jsem se na ni mile a vzala si od ní jídlo. "Takže, u čeho jsme to skončili?" Obrátila jsem se kvapně na Davida. "Davide," pohladila jsem ho po rameni, protože mě neposlouchal.
"Hm?" Usmál se a otočil se ke mě.
"Co jsi říkal?" Zasmála jsem se a zakousla se do housky. Seděl tu jen kvůli mě. Celá parta už jela na svah, ale protože mé jídlo se jaksi někde zapomnělo, počkal tu se mnou alespoň David.
Otočila jsem naše mokré rukavice na topení a pokračovala v jídle.
"Mluvili jsme o Sáře," připomněla jsem mu.
"Promiň." Omlouval se mi za svůj stav duchem nepřítomen.

"V pohodě." Usmála jsem se.
"Sára. No." Zašklebil se. Bylo na něm vidět, že je strhaný. Zhzen láskou, řekla by má matka. "Nejsme na tom nejlépe. Dali jsme si pauzu, víš moc dobře, co to znamená." Pokrčil rameny. "Oddálení rozchodu na dobu neurčitou. Třeba to samo vyplyne. Oba si najdeme někoho jiného a nikdo už se o náš vztah zajímat nebude."
S Davidem jsme kamarádi snad už od narození. Narodili jsme se v jeden den - jen s tím rozdílem, že zatímco já jsem se narodila ve Zlíně, on v Tokiu. Žil tam se svými českými rodiči deset let, než se přistěhovali zpět do Čech, ale přesto sem létal každé léto, abychom strávili prázdniny společně. Naše dvě rodiny.
Bylo mi ho líto, takovou podpásovku si od Sáry nezasloužil.
"Co si ta holka myslí?" Ulítlo mi. "Promiň." Špitla jsem vzápětí a radši se opět zakousla do své housky. Dojedla jsem poslední kousek.
"Jdeme?" Optal se, a já s plnou pusou přikývla. S úšklebkemna tváři se zvedl, sundal rukavice z topení a podal mi mé.

Nasedli jsme na sedačkovou lanovku a nechali se vyvézt na vrchol jedné ze sjezdových tratí v rakouských Alpách. Byli jsme tu týden s partou spolužáků z Gymnázia.
Celou cestu nahoru jsme mlčeli, a to lanovka jede dobrých deset minut. Ne-li více.
"Eriko?" Promluvil najednou. Škubla jsem sebou, jak náhle prolomil hrobové ticho.
"Co bys řekla na prázdniny v Tokiu? Psal mi táta, že pojede na služební cestu, jestli prý nechceš jet s námi." Zašklebil se. Nevěděla jsem co říct, a tak jsem jen omámeně zírala. V Tokiu jsem nikdy nebyla, ačkoliv tam Davidova rodina bydlela tu slušnou řádku let. "Beru to jako souhlas." Zasmál se.
"Mám našetřeno něco z brigády, ale..."
"Nestarej se." Mrkl na mě a něco vyťukal do mobilu. Zbytek cesty telefonoval nějaké kamarádce, a tak jsem usoudila, že bude lepší neposlouchat a opět se věnovala lyžařům, kteří kličkovali mezi stromy v lesíku za sjezdovkou.

Naše parta už čekala v baru nad sjezdovkou.
"Nemůžeš s ním jet do Tokia. To ti už šibe?!" Vyjela na mě Lea. Páni, tady se zprávy šíří rychle, pomyslela jsem si uštěpačně. "Cožpak už jsi dočista zapomněla, jak o něm celý život smýšlíš jako o partnerovi?" Bručela dál Lea.
"Nech mě žít. Očividně nemám na vztahy štěstí a nepoznám toho pravého, ale tohle už dávno pominulo, Leo. Skončila jsem s těmahle představama už před slušnou řádkou měsíců."
"Ehm." Ozvalo se za mnou odkašlání. David. Ne. Ne, ne, ne! To se prostě může stát jen mně.
"Davide..." Zašeptala jsem. Lea se raději taktně vytratila. Zřejmě tušila, že by ji mohla postihnout náhlá smrt či přinejmenším přidušení.
"Víš Er, vlastně jsem chtěl, abys se mnou jela... řekněme... kvůli nám. Proč jsi mi nikdy neřekla, co cítíš?" Nechápavě mi hleděl tak hluboko do očí, jako to nikdo neumí. Probodával mě pohledem tak silně, že jsem musela ucuknout.
"Chtěl jsi to snad slyšet?" Sarkasticky jsem se ušklíbla.
"Chtěl," zašeptal. "Ale po tom, co jsi řekla..."
"Nemyslela jsem to tak." Omlouvala jsem se mu. Ani vlastně nevím, proč. "Já jen... Byl jsi se Sárou. Kdybyste neměli pauzu, bezpochyby by jsi jel do Tokia s ."
"Vlastně jsem tu pauzu začal já. Podváděl jsem ji s její kamarádkou, protože jsem byl takový srab, abych jí řekl, že se chci rozejít. Nahrál jsem jí, aby se se mnou rozešla, ale ona chtěla jen nějaký čas na přemýšlení. Nebylo to ode mě hezké, ale poté, co jsem zjistil, že můžu jet do Tokia s jednou osobou, chtěl jsem jet s tebou. Už dlouho jsem přemýšlel o nás, Eriko. Protože jsem chtěl, abychom byly my a ne jen já se Sárou a ty s nějakým náhodným klukem, kterého někde potkáš. Ubíjí mě to, jak si tě nikdo neváží, a..."
"Mlč!" Zašeptala jsem naštvaně a utřela si slzy stékající z očí. "Jak si tohle mám vysvětlit? Ty tady jednou větou urážíš mě, sebe i Sáru. Náhodným klukem? Klobouk dolů, to se ti povedlo. A podvádět přítelkyni? Dík, nechci." Spustila jsem se ze svahu. Cítila jsem, jak jede za mnou. Proč! Proč jen to dělá.
Takže on už to věděl dlouho, že pojede do Tokia se mnou? Bral to jako hotovou věc?
Ohlídla jsem se. Byl mi v patách. Zpanikařila jsem. Přede mnou se otevírala cestička vedoucí do lesa. Vjela jsem tam. Nevím proč, nikdy lesem nejzdím. Obzvláště ne tolik naštvaná a v takovéhle rychlosti. Pod prknem jsem cítila kořeny stromů a popadané větvičky.
Krucinál!
Cítila jsem,jak padám k zemi. Zaklela jsem. To snad není možné.
Slyšela jsem, jak mi praská helma a náhle mě ochromila ostrá bolest v pravé půlce těla.
Zděšeně jsem sledovala bílý poprašek sněhu a cítila ledovou zem.
A pak už si nic nepamatuji.

2. díl brzy :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 19. února 2013 v 18:41 | Reagovat

Ten konec je fakt drsnej, těším se na druhou část! :), jinak strašně moc děkuju za ty popisky do menu, velice jsi mi pomohla, sama bych to nezvládla... :-D , jsi moc milá blogerka!!! ještě jednou díky :) pá, tvá jane :-D

2 Coco Coco | Web | 19. února 2013 v 19:25 | Reagovat

[1]: Nemáš zač, ty jsi taky moula :P :*

3 Coco Coco | Web | 19. února 2013 v 19:28 | Reagovat

[1]: A jinak díky, že jsi to četla :P ;)

4 Blogerský klub Blogerský klub | E-mail | Web | 20. února 2013 v 14:45 | Reagovat

Berieme ťa do klubu, teraz si už len prečítaj a dodrž toto → http://blogersky-klub.blog.cz/1302/si-uz-v-klube

5 lemonademouth-fans lemonademouth-fans | Web | 20. února 2013 v 15:20 | Reagovat

Máš moc pěkný blog :)

6 Coco Coco | Web | 20. února 2013 v 18:25 | Reagovat

[5]: Juu dík :)

7 Coco Coco | Web | 20. února 2013 v 18:26 | Reagovat

[4]: Díky, neboj, dodržím ;)

8 Chiara Chiara | Web | 20. února 2013 v 19:00 | Reagovat

Vážně super díl, až bude pokračování dej mi vědět! :)

9 Coco Coco | Web | 20. února 2013 v 19:06 | Reagovat

[8]: Jsem moc ráda, že máš zájem!! :) Ozvu! ;)

10 Coco Coco | Web | 20. února 2013 v 19:06 | Reagovat

Pro všechny ostatní >> Plánuji pokračování na pátek okolo 20:00, ale uvidíme! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama