Casey Kennedy: Life stories (3. díl)

27. ledna 2013 v 14:02 | Coco |  Casey Kennedy: Life stories
loading
"Nemáme si co vyčítat." Dívala jsem se mu do očí. Byl tak blízko. Ani papír by se mezi nás teď nevešel. Políbila jsem ho. Nevím proč, ale udělala jsem to. Ačkoliv se ve mně všechno stále vřelo. Byla jsem z té směsice pocitů zmatená.
"Promiň." Sklopila jsem oči, ale on se jen usmál a věnoval se řízení. "To jen pro jistotu, že by to byla naše poslední společná noc." Zopakovala jsem jeho slova.
"Ty promiň." Špitl a po tváři se mu mihl úsměv.

(Přidávám písničku, která mi ktomuto dílu přesně sedí! :))

3. NEMOCNICE
Celý večer jsme strávili v nemocnici u Charlieho. Střídali jsme se u jeho lůžka, popíjeli kafe, abychom neusnuli, posedávali na plastvových sedadlech na chodbě a byli jsme oba jak na trní. Chvíli Josh uklidňoval mě, vzápětí já jeho. Řekli nám, že náš přítel je na tom dobře, ale uspali ho a dali mu pášky na utlumení bolesti. Stejně nám to nedalo. Přes sklo jsme sledovali jeho omytou tvář, která teď místo krve nesla pouze škrábance a náplasti. Museli mu udělat pár stehů, ale neměl by s tím mít problém při hojení se.

Josh vyřídil vše potřebné, a tak už jsme tu mohli jen přešlapovat na místě.
"Už jsem unavená z toho čekání." Změnila jsem pozici na nepohodlné židli a usrkla své třetí latté.
"Bude to všechno v pořádku." A byli jsme zpět u fáze, kdy Josh uklidňoval mě. Šlo to z jeho úst téměř automaticky. "Klidně si zdřímni. Můžu tě hodit domů, jestli chceš. Nebo ti dám klíčky od auta-" přiložila jsem mu prst na rty a zhluboka se mu podívala do očí.
"Charlie je můj nejlepší kamarád. Znám ho lépe než sebe - už od malička se vídáme téměř denně. Nenechám ho tady samotného." Tím jsem si byla jistá.
"Já tě chápu." Usmál se Josh a objal mě kolem ramenou, abych se o něj opřela. Dopila jsem latté a postavila hrnek na zem. Pohladil mě po vlasech.
Náhle se všechna má zloba rozplynula. Ale nemohla jsem to nechat jen tak odplynout.
"Odpovíš mi pravdivě, když se tě na něco zeptám?" Začla jsem tiše. Hrdlo se mi svíralo nevolí, ale musela jsem to říct.
"Hádám, že vím, na co se mě budeš ptát. Ale jak bych ti jen nemohl odpovědět. Ptej se na co chceš." Pronesl stejně tiše. Hlas mu trošku chrčel z toho běhání po lese.
"Máš ji rád?"
"Ne." Řekl rázně, ale pak zmírnil. "Mám ji rád jako kamarádku, ale ne takhle." Dodal nakonec. Takže ji má rád.
"Proč se to... stalo?" Pokračovala jsem tiše. Chodba se vylidnila a byli jsme tu jen my dva. Bylo slyšet jen pípání přístrojů a chrčení lamp. Za okny byla stále tma a do skel bubnoval déšť.
Mlčel.
Zdvihla jsem hlavu z jeho ramene a podívala se na jeho ztrápený výraz v obličeji. Kvůli zatnuté čelisti mu na krku vystouply žilky. Díval se z okna.
"Joshi." Promluvila jsem po několika chvílích.
"Už jsem říkal, že jsem předtím měl... drogy." Sklopil pohled. "Nechtěl jsem to ani zkoušet - u ž kvůli tobě, vím, jak takové svinstvo nesnášíš. Jenže všichni vypadali tak rozjařeně, volně. Nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem to jednou zkusit." Oči měl přilepené k podlaze. "Jenže se to všechno tak nějak zvrtlo. Mariah s Kelly se na mě věšely a pak si jen pamatuji, jak jsem se ráno probudil vedle Kelly v jejím pokoji. Bez oblečení. Utekl jsem, než se stihla probudit, ale je mi jasné, co se stalo. A řekl bych, že se to rozneslo rychleji než jakýkoliv jiný drb." Neustále ztišoval hlas a mně jen prudce bušilo srdce. Kdybych teď byla napojena na ty přístroje u Charlieho v pokoji, tak by se asi rozeskočily.
Sledovala jsem ho s nešťastným výrazem na tváři a do očí se mi hrnuly slzy. Nechtěla jsem před ním brečet, ale nešlo to udržet.
"Chápu, že je konec. Ale prosím. Prosím, neodsuzuj mě úplně. Nevím, co bych dělal, kdybys se mnou už nikdy ani nepromluvila." Konečně se na mě podíval. Vrhla jsem se mu do náruče a pustila slzy proudem. Přes všechno, co mi udělal, jsem si nedokázala rozpomenout na jedinou osobu, které bych teď brečela na rameni raději, než jemu.
"Já taky ne." Zašeptala jsem mezi vzlyky. "Ale asi bych nedokázala s tebou být a představovat si, jak jsem byl s . Víš, jak ji nemám ráda. Alespoň ne teď."
Ucítila jsem, jak jeho pevné sevření ještě zesílilo. Tiskl mě k sobě vší silou, jako bych se snad každou chvíli měla rozplynout.
"Vždycky tě budu milovat." Zašeptal.
--POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ--
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti má "tvorba"? :)

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 m-ruselova m-ruselova | Web | 27. ledna 2013 v 14:19 | Reagovat

To je tak krásný a smutný.. ach, snad spolu nakonec budou! Byla bych hrozně ráda :'), jinak, bylo to krásné jako vždy! :-)
Jsi šikula ;-), snad to spolu nějak nakonec zvládnou a Casey mu odpustí :-), jinak by mě to dost mrzelo, oba mi za ty tři kapitoly přirostli k srdci :')

2 Coco Coco | Web | 27. ledna 2013 v 14:21 | Reagovat

[1]: To jsem moc ráda, každopádně se nech překvapit :P

3 m-ruselova m-ruselova | Web | 27. ledna 2013 v 14:26 | Reagovat

[2]: Nechám no :D A doufám, že další kapitola tu bude dřív než stačím otočit hlavu! :D
Ne, vážně, snad mě nenecháš dlouho čekat, miluju tento příběh :-)!  ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ :-D

4 Coco Coco | Web | 27. ledna 2013 v 14:32 | Reagovat

[3]: To moc ráda slyším!! :)

5 Lenik Lenik | Web | 17. dubna 2013 v 17:50 | Reagovat

pesnička sa k tomu mega hodí !!! :-) ja by som asi tiež nemohla byť s chlapom, kt. ma podviedol...hneď idem na ďalší diel!!!

6 Charlie Charlie | 18. dubna 2013 v 20:43 | Reagovat

Napisu komentar asi az nakonec a bezmy to shrnu, protoze preci jenom... nechavat ti komentar uplne u každý :D povidka se mi libi, jud dal ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama